Když láska uvadne,
srdce se svíjí,
Vševidoucí oko upadne,
svět změní se na klůbko zmijí.
Barvy se vytratí,
sluníčko zbledne,
naději vyzvrátí,
kdo na trůn samoty sedne.
Pak ozveš se Ty,
lehounký vánek,
co přinese sny
a dovolí spánek.
Slunce zas vysvitne,
vody se rozčeří,
náladu vyzdvyhneš,
zaženeš příšeří.
Jsi čarodějka mocná tak,
že přivádíš mne k žití,
s tebou létat jako pták,
vedle tebe nádherné je žití...
Myslím že jsi příliš svazován veršem ..a v poslední strofě dvakrát "žití" tomu nepřidá ..
přitom třeba tady by stačilo u posledního řádku prohodit ...
Pak ozveš se Ty,
lehounký vánek,
co přinese sny
a dovolí spánek. .... a spánek dovolí
10.11.2012 13:42:56 | poeta
Poeta má pravdu, a ta poslední sloka to trochu nechá padnout dolu.(klubko....u).RM.
30.11.2012 10:07:47 | Robin Marnolli