čaroděj nejsi
to se pozná
tvůj dotek musel by mě hřát
a nejen v dlani když mě držíš
ale tam uvnitř
tam kde máš mě rád
alespoň to tvrdíš
tvrdil,to ráno
jak si mě opouštěl
ta noc se ničím nelišila
a já ucítila
tam kde se rodí moje přání
že chybí
kámen
stavební prvek
našeho štěsťí
část tebe
nečekám zázraky
holubice bílé
a šátků už mám plný krk
jen polibky
ty na něm chybí
tak strašně chybí
a tobě
je to fuk
a poslední kouzlo
dávno vyprchalo
odešlo s tebou
a já sama v černém klobouku
uvízla jsem
a ze všech rohů
což mě děsí
králíků bílých slyšet smích
ty jsi ale smutek sám, čoveče....bude někdy něco veselého?
už by se mohlo trošku rozednít,
ať tvé srdce má v nitru klid,
nechat tóny znít,
stálé,
ne ty z posledních.
22.11.2012 13:05:46 | Robin Marnolli
Nevěř příběhům pocity.
jsou to jen slova podél řádku
co přesvědčí tě
donutí tě
k soucitu
22.11.2012 13:39:52 | poetka