kolikrát
ten pocit prošel
pohladil po vlasech
naučen větry
hrám co škádlí
nespočítám
a každý úsměv který zrodil
dal koutkům
ten pravý smysl
duležité chvění
slýchávám že se mi to zdálo
za nocí horkých
kdy rojení hvězd hrálo tichou
komorní hudbu
o štěsťí
vím že tam byl
ve stínech pouličních světel
tak jako pták za černé noci
zakryval světlo hvězd
a já se měla bát
plíživé siluety ve mně
jenže to přání co se splní
co vyřčeno když knot se vzdáva
přijímám
nevím kdo a nebo jaká síla si mě vzala
jen že mé štěstí nekončí
ta vůně navždy prostoupila
do mého šera
a jasným světlem
vykreslila den