Vločka

Dívám se z okna.
Vločky se spolu honí.
Otevřené oči, myšlenky ubíhají.
Krajina v čase zmrzla.

Co asi cítila by vločka,
kdyby tak padala
na spojené ruce nás dvou.
Řekněte jí, ať chvíli počká,
chci se jí zeptat,
leč slova v hrdle dřou.

Které se bojím odpovědi?
Že tiše by kolem nás
bez citu dopadla na zem.
Nebo že vzplála by,
zmítaná vnitřním žárem.

Konvice cvakla,
kouzelný okamžik pominul.
Teď mohu hledat odpovědi
jen v zalitém ovocném čaji.