pugét v prachu

 

 

skryta za plnou vázou růží

tichá neb ústa

slepil času stín

těch slov

těch zlých

cos chtěla sršet        jen mým směrem

ostře do slabin

 

za suchou kyticí svázaná

podél těch linií spanilého dřeva

a tvá střeva

všude kolem

spoutala tě pod javánský stolem

v kaluži rudé

 

střevíc ti tone

hladina stoupá

kotníky svádí

podél lýtek vzhůru                 vstříc kolenům

 

ve vlastní krvi utápíš se náhle

prosilas dlouhosáhle

za plnou vázou růží

nehybná

kostra v šedé kůži

 

a já jsem vnitřně klidný

písek v bezvětří