Anotace: To bylo tenkrát za patnáct let ..
já jsem ti zasadila ten strom
za tvého syna
já ho zplodila
pod srdcem zrál
já ho krmila
zatímco tys opřen o tekuté štěsťí
stranou stál
a teď snad čekáš
s kalným zrakem
v paměti naším dávným snům
ode mne další pokoření hranic
že snad přemůžu se
a postavím ti dům
vidím to jinak šmejde
u dveří máš svý království
ten kufr po dědovi plnej cetek
a ňáký hadry zatuchlý
a v poloprázdný petce
co v procentech dost převyšuje
základni počet bodů
v konkurzu beznaděje
na budoucího slepce
takže tvý záda
s velkou radostí
až vzdalovat se navždy budou
vidět chci
a úsměv svůj ti do nich vpálím
za zvuků rajské hudby
třískajících dveří
10.12.2012 22:03:00 kudlankaW
Fantazie?
neb vlastní reálné rozezlení?
Poetko, ona báseň je silnou,
vlastním životem žije
a já s myslí jasnou,
nikoli zastřenou či stinnou
tobě blahopřeji k atmosféře.
Martin Kristián Kudlák
10.12.2012 21:47:59 Robin Marnolli
Tyjo doufám, že nemáš takovou vlasní zkušenost, jinak jsu hned zapít bolest...uf, to je text, máš bod jako za styl...no hustý..nechci zažít radči...
10.12.2012 22:04:35 poetka
Jsi hodnej ;-) a neboj. Už jsme to v komentech objasnili ;-);-) tajně doufám že mě to jednou nečeká :0)
10.12.2012 19:16:54 vkl
Úderné :-) Kéž by to tak taky bylo, až to přijde :-)
10.12.2012 19:15:18 Aťan
...a dej mu jednu za mě, hajzlovi! :)
Jestli jsem to dobře pochopil, tohle by se ti mohlo stát cca za 15 let, že jo? :)
10.12.2012 15:08:07 uživatel smazán
To vše ve dvaceti létech?
10.12.2012 15:10:17 poetka
Ráda jsem sedávala na koleni a poslouchala. Něco utkvělo.
10.12.2012 16:05:10 uživatel smazán
Hm, dost věrohodně.