Nová naděje

Byl jsem kluk, co věří na lásku,
i na tu věčnou.
Věřil jsem pohádkám a lžím.

Myslel jsem, že život znám
a psal o něm s vervou,
než přišel ten stín.

Je špína, co se třpytí,
a láska falešná.
Kéž bys byla jediná,
co ukázala mi trpkost bytí.

Krása se vytratila
a veškerý cit s ní.
Já přestal jsem snít,
když duše má se zatoulala.

A já smířil se s tím.
A ani jsem nehledal.
Nebudu přehánět když řeknu,
že sedm let jsem promrhal.

Je na čase s tím skoncovat,
celý ten kruh uzavřít.
Svou duši sbírám po kouskách,
zas hledám, o čem bych směl snít.

Střípky naděje snad přežily,
hledám své staré já.
Nesmíš se urazit, když hrdě prohlásím,
že se vracím do bodu A.