*** SEN ***

***

Ztracená slova bezostyšná, ve větru písně rozhoupám,
vrhnu je hlasem libozvučným, do nebes hvězdy zamotám.
*

Ta slova smělou nocí bloudí, v nádechu slunce hledají,
mají svou pravdu, ohnivá křídla, na ústa měkce sedají.
*

Jak voda tečou hrdlem zmrzlým, ptají se lásky "kudy kam"?
Zahlédly hvězdu tvého bytí, místnosti okna dokořán.
*

Kradou se dovnitř, parapet smyslům nebrání,
skrz okno tváře tvojí, k hranicím věčného vnímání.
*

Slaďounkým šeptem hřejí tě všude,z něhy se prudce vynoří,
svléknou tvé tělo, vezmou si duši, v očích se světlem rozhoří.


***