Neznámí milenci v dešťi (odpověď na Sinatru)

Na piáno chci ti hrát, když noc se ztrácí

Řeknu akorát, že smutek nesnáším

Tou ulicí šel jsem rád

Déšť smáčel mi kabát

Zbyl z něj malý štít

Pod kterým jsme stáli

Chvíle štěstí a my dva  se tak smáli

Žádné možná ani snad

V nás žár byl nastokrát

Nemá cenu lhát

že tvůj úsměv, budu znovu klidně krást

A městem proudy lidí

V dáli smutně jdou

Ty hvězdy chladný jsou

Tak chvíli tam stůj a jen se mi směj

a znamení mi tajně dej

Prošla jsi tělem mým, jako dým se ztrácíš

Oba chceme víc, ta romance nestačí

Proč žít jako listí 

Co unášená větrem jsou?

Tak chvíli tam stůj a klidně se směj

A znamení mi tajně dej

Prošla jsi tělem mým, jako dým se ztrácíš

Oba chceme víc, ta romance nestačí

Proč žít jako listí 

Co unášená větrem jsou?

(Hanuš Šparlinek, přes půlnoc, 24.12.2012, odpověď na Sinatru)