chitsorka středem ulice

                    

 

 

                       po slovech pátrat nechci v tajích

                                 tak dávných hádek

                                      povadlých

                      v útrobách broušeného střepu srdce

                       po zaschlé lince naší krve podél stěn

 

                  těch častých změn se bojím pouze vzácně                

 

                    pohlédnu tajně do tvých krásných očí

                        nesmělý anděl jemná schránka snů

                polapen pod větvemi břízy zrajícími lístky

                     mámen když pozvolna mě v letu hladí

                v   dopadu k nohám nutí splynout v  objetí

 

              asi ta správná slova neznám mé nohy srdce nutí jít

         až samota se znovu ozve na cestu nocí láskou sviť

 

             já  vždycky hledal v prachu měsíce tvé stopy pouhým zrakem

                  kdybych tě spatřil den by za to stál

                              jen jeden klidně by mi stačil

                        i pohled skromný odraz v lesku skal

 

                          snad proto než­-li nebýt s tebou

                        troufám si raději zažít světa skon

                                           sám ve vesmíru

                           přesmutný atom všehobytí

                   před dalším velkým třeskem prázdný tón