Před vchodem za letní noci
přešlapujem jak dva cvoci.
Lehce dotknu se Tvých vlasů,
dáš mi ruce kolem pasu..
Chvějeme se a jsme vyplašení
myšlenkou,co to všechno změní.
Dnes tu stojím sama,potlačuji slzy,
láska neuvadla,ničí nám ji druzí.
Nenech lásku zničit,
bojuj třeba silou,
pak je pozdě tyčit,
duši podlomenou.
27.02.2007 19:52:00 | grázlík
Velmi dobře napsané (obsahově), a té básničce moc sluší rým a rytmus. Škoda "vyskočení" rytmu v šestém verši a skororýmu v 7. a 8. verši (slzy - druzí). Lze to nahradit třeba "oči moje slzí", ale trošku to změní vyznění... a to třeba nechceš...
P.S. nenech se odradit šťouralem a ukolébat stovkami ;-)
08.02.2007 09:43:00 | Ksíkos
jsou to komplikace..lásku nám komplikují Ti druzí a my jsme zatím moc slabí,abychom dokázali proti nim bojovat..doufám,že zesílíme...
15.01.2007 21:40:00 | Andík
a myslíš, že lásku dokáží ostatní zničit?...
nejsou to jen komplikace?...hm?...:)
hezká:)
15.01.2007 21:14:00 | Lizzzie