Dotek

Pódium života a na něm já,
předvádím tobě díla svá.
Jeviště života a v něm ty,
pozoruješ, jak přesouvám planety.

Ozval se potlesk, ty však nic,
zakřič něco z plných plic.
Smutná píseň pohla závěsy,
a to v sále jsme jen já a ty.

Jen natáhnout svou paži,
dotknout se tvé tváře dlaní,
po vlasech pohladit,
pak se ti hluboce uklonit.

Jen kousek, už to není v mílích,
a tvá tvář spočine v dlaních mých.
Jiskry v očích se zablesknou,
v tom se mé nohy podseknou.

Jistě… už je to tu zas,
sen … ať ho veme ďas.
Stojím jen o ten jediný dotek,
však je to těžší … než chytit milion vloček.