"Slečna" slečnu navštívila

V době kdy srdce
svého bití se vzdalo
v té chvíli kdy smutno
se do mne mlčky posouvalo

V čase kdy duše hlavu svou
mezi dlaněma držela
v hodině kdy se svou samotou
jsem se zdála býti navždy zavřená

Dotkla se mě slečna
která vždy po lásce vchází
a něžně zvedá ze dna
co člověk do něj hází

A tu slyším v hrudi
zvuk jenž zapovězen býval
z žalu i mysl budí
a hle, přece je ve mne
kousek citu zbýval

A ač se vcelku nic nezměnilo
má duše začíná znovu snít
hlava říká:"Co bylo, bylo"
A já teď jdu opět žít!