Němou slepotou

O smutku vím tolik,
že nedovedu o něm psát
a o lásce...?
...tak málo
že začínám se těch slov zas bát

Moudrá kdysi byla a plná krásy,
utrápená žalem,
teď jen mráz a vítr čechrá její vlasy...

Tepe srdce její,
volá, jak kostelní zvon

křičí o pomoc...
až v hrdle uvízl poslední tón

Ve slepých očích s němou tváří,
poslouchá své srdce,
jenž uvěřilo lháři...

v cele s pouty na rukou
spí s němou slepotou...

jen tichý hlas z dálky zní,
slib srdci dává,
že všechna bolest zas odezní...