vrstvy křehké

představ si tenký led
o kterém si myslíš
že unese Tvá špatná rozhodnutí
a pak se divíš
když ta voda kolem očí
je tak studená
až proklínáš mráz
proč přišel
sestoupil z nebes
do hřejivé krajiny Tvých pocitů

vytrhl tě z klidu každodenních nálad
nasadil brouky a jejich cestičky
teď nahlodávají
dříve tak pevnou strukturu
mozaiky myšlení

co se musí stát
že člověk
že dva lidé nahodile
v soukolí náhody uvíznou
a ta je drží sladkými sliby vábí
srdce dokořán

a jak se ta hladina zavírá
tenká vrstva budoucího zámku zraje
vidět přes ní není
zvířené dno je blízké
pevnina se ztrácí
klíč k vykoupení
kořeny leknínů pohltí

několik slz je málo
požár neuhasí
do tváře plamen tesá otázky
jde projít životem s pohledem do země
nebo mu dovolit
zhmotnit sny

riziko přijmout
první krok je zrádný
a tenký led ví jak to hrát
tak až se probořím
v proudu s tebou zmizím
budu rád