Někdo životem, jak loď proplouvá
jiný počítá minuty
někdo objetí odmítá
a srdce láskou netknuty
odbijí s nadějí půlnoc.
Někdo štěstí hledá na kontech
a Ti, bosí trávou brouzdajíc,
chutnali jak voní den
Již bezostyšně věděli
kde život kvete.
Někdo v svět v odstínech šedi pohlíží
a my za ruce jim jdem
nastevřít okna ke slunci
kde stromy v korunách
hrají tichým štěstím.
Moc pěkné dílo. Jen jsem se pozastavil nad výrazem nastevřít, ten jsem snad nikdy neslyšel... :-)...
03.03.2013 14:56:13 | Miro Sparkus
Píšeš tak krásně a ladně. I přes tklivý tón mi vehnala do duše úsměv.:)
03.03.2013 14:24:36 | Rádoby zoufalá