Ve sněhu

Brodím se kupami sněhu, který je mi nad kolena,
a když se propadnu, nemůžeš mě vytáhnout, jsem zaklíněná do půl těla.
Nepodáš mi ruku, snažíš se vyprostit silou chlapa,
o ní nepochybuji, ale možná bych jinou tvoji pomoc přivítala.
Jenže ti to nikdy nedokážu říct, na to si tě příliš vážím,
nechci ti ublížit, neb tvé srdce pouhým dotekem nezahojím,
raději tě dál vedu ve sněhu a hledám ti stezku,
jdeš v mých stopách, no a pak mi na oplátku razíš cestu,
to je pro mě chvíle spojení a snad konec zármutku,
více, než si můžeme představit má láska portrétů.
Někdy bývá skryta v obyčejných věcech, kterým neumíme dát jména,
ale potěší nás, vryjí se do paměti, srdce do konce života.