Odluka

 

Noc rozpálená doběla

píše vzkazky jitru

otisky černých zřítelnic,

má utajená touho, tys  neusnula,

odjela v černém svetru

zůstal mi jen stín bez hranic.

 

Počítám ovečky předtím, než usnu

bělavé obláčky dýmu z cigaret

tančí a běhají po pokoji,

zase jsem nezavřel bránu ke snu,

opět se budeme navracet

zpátky k sobě, od sebe, po špičkách, potají.

 

Ráno, když otevřu oči,

klopýtají k Tobě přes oblačné dálky,

jako postřelený klokan,

točím se ve vlastním kolotoči

dopis, polibek a zrnko kávy do obálky,

jako každé ráno v myšlenkách Tě potkám.

 

Ach naše krásné začátky, ožijí při odluce

zamilovaní-rozechvělé struny na lyře

a čas, který běží spíše na raka,

ráno nám píše manifest, je tady revoluce

posnídám jitro z tvého talíře

a běžím vstříc vlaku, už huláká.