Za trochu lásky šla jsem světa kraj...
a vrátila se s prázdnou náručí.
Život, ten tě vždycky poučí.
Sny
rozplynou se jako z cigarety dým,
přes palubu
přelijou se vlny
a z růží,
které byly darovány z lásky,
zbudou jenom
tvrdé, ostré trny.
ahoj Lidu, ta je krásná... Nevíš proč mě první dva verše tak rozesmály? Naděje nebo šílenství? Píšeš krásně :)
17.02.2013 10:57:59 | Radhuza