Jsem pacientem,
tvých tichých výčitek
Lapená jak motýl,
do sklenice od džemu.
Jsem srdce,
poháněné lítostí.
Nad ztrátou,
svojí oběti.
Jsem poslední cigaretou,
takovou, kterou dáš na dva tahy.
Když,
se ti rozklepou kolena.
Jsem vykřičníkem,
za tvými činy.
Když svědomí,
to již vzdalo.
Ale,
čím jsi pro mě ty?
Letmo jsem prošel Tvou tvorbu a bohužel u tohohle posledního kousku nemohu dát tip. Umíš to líp, mnohem líp. Dej své bolesti tvar z čistých linií, ale neuzavírej se v ní, jedině v téhle rovnováze pak spatříš i Ty sama mistrovství, které v sobě možná ani ještě netušíš.
22.02.2013 21:52:56 | A. L. McCawley
Jo a komentar: ja ti nevim. Netrapit se pro nekoho, kdo se netrapi pro tebe. Vzdy to bylo tezke. Ted uz neni.
21.02.2013 23:04:50 | CCGREE