Až přijde jaro

*

*

*

Na malé sklíčko

položím vločku

a zamrazím ji na příště

tu

co spadla mi do oka

zrovna ve chvíli

kdy 

jsem tě vyhlížela

na nádraží

života.

 

Na poslední rampouchy

zacinkám

tužkou tloušťky dvě

Pachelbelův Canon v Dé

a poprosím vrány

dnešků

aby do svých perutí

vpily poslední tóny

zimy.

 

Zmrzlou zem

prosolím vzpomínkami

na tebe

aby až se probudí

mohla prorůst

tím, co bylo v nás.

 

A až skutečně přijde jaro

rozfoukám tě

mezi poupata sedmikrásek

a

budu si v tobě číst.

*

*

*