Karty jsou rozdány......

Anotace: .... a já zjistila, že neumím hrát!

Jsi člověk, bez kterého můj život nemá cenu,
všichni se ptají: ,,Proč trápíš se kvůli němu?"
Nikdo to nechápe a já vím,
že pravý důvod nikomu nepovím.
Snad Ty ho znáš, alespoň tušit by jsi mohl,
jak moc jsi mému srdíčku v nejtěžší chvíli pomohl.
A jak jsem se Ti za to všechno odvděčila,
své srdce o blbosti přesvědčila.

Vykašlala jsem se na nás, hodila to za hlavu,
měla jsem snad strach, že nebude to stát za tu námahu?
Asi ne spíš chyběla mi potřebná síla,
co řekla by: ,,Už nebudu jeho víla."
Tvrdíš, že jsi na to čekal necelé dva roky,
ale pak zase jinam směřovaly moje kroky.

Všechno skončilo a všichni byli pryč,
teď zase já měla svého srdce klíč.
Netušila jsem, co s ním udělat,
byl ještě někdo, kdo mě trochu mát.
ovšem ublížil a to moc,
proplakala jsem celou noc.

Další den já viděla Tebe
a chtěla jsem zkusit realizovat sebe.
Přišla jsem na to, že jsi to byl Ty,
kdo celé ty roky stavěl mezi mě a kluky pomyslné zdi.

Nastal okamžik a byl čas doznání,
přišlo naše jakoby první vyznání.
Dva nádherné dny,
dva překrásné sny.

A potom najednou buch a bác,
mé oči znaly jenom pláč.
Čas rány hojil
a můj osud se s někým spojil.
Pro mě je to kamarád,
ale on chtěl to jinak brát.
Jenže nešlo to, já nemohla,
mé srdce choroba přemohla.

Léčit už nejde, trvá dlouhou dobu,
odpustila všechnu zlobu.
Potom velká chyba z mojí strany se stala,
o kamarádství jsem se bála.
Musela jsem mu říct vše,
světe div se, on to bral sportovně.

Mohla bych být spokojena,
ale nebyla moje zvědavost ukojena.
Chtěla jsem znát reakci,
následující po akci.

Měla jsem být skromná a trochu se bát,
to přání asi neměla jsem psát.
Tři písmenka v odpovědi stačila
a můj život zase změnila.