Anotace: vzpomínka, nebo´t dnes jsem si povídala se starou láskou, smutné je, že dělal, že jsme přátelé. Jak jsem ohořela...kdysi....kdysi dávno.
perspektiva...
budoucích dní...
architektonický skvost-dá se říct
na otázku-jak?
odpovídáš...
paranoiou
a tak trpce a sladce líbáš...
mé ohořelé rty
ležící na půdorysů pocitů...
tak nějak-ztrouchnivěle.
a je zbytečné pokládat si otázku-kdy?
Působí na mě velmi procítěně. Je velmi těžké hledět do očí toho koho jsme milovali a vědět že je již pozdě na to začít znovu.
E
17.01.2007 21:10:00 | Erien, potulný bard