Kří(žaly)

Možná že zdála ses snem půlnoční touhy,

na bříšcích prstů dotek zhmotnělé krásy

krájíš mé srdce na kří(žaly),

na jazyku  sladko na okamžik pouhý,

čas ležící v nás byl světlovlasý,

svůj život již jsme poskládali.

Obrazem vřasen do života,

nabírám vodu do oken,

v dlaních hřeji sluncem,

jsi pro každou píseň první nota,

být převozníkem mezi snem,

za lásku platil bych životem.

S jitrem se vzdaluješ od mých břehů,

mávnutím křídel tažných ptáků,

opouštíš jižní kotliny srdce,

ve spadaném listí rozkřesám něhu,

žiji životem trhaných vlčích máků,

procitám v kalichu hořce.