Věčně sama, občas s tebou

V prach se rozlétly zbytky mých sil
kolena slábnou, srdce mi jihne
v myšlenkách se hrdý postoj zardousil
naduté ego jak mokrý vlas splihne

Duše tě strádá pod mou peřinou
slzy se kryjí v polštáři
má mysl jak vyměněná za jinou
bojuje s životem, avšak jen ve snáři

Tvář má výraz vítěze
jenže uvnitř horko oblévá
řeč těla jak dřímala by otěže
pravdou však je, že ti zcela podlehá

Úhyby očí znějí ti lhostejně
úsměv, ten klidný se ti zdá
tohle všechno je pouze veřejně
a uvnitř se k bouři pozvedá

Snad bylo chybou hladit ti tvář
cítit tvé tělo, horký žár, duše plála
v mých očích však nikdy nepoznáš
že šťastnou, sklíčená hrála