Anotace: to pití tě jednou zničí...
Už dávno necítíš,
že propadáš se
do hlubin nevědění.
Nejsi nebi blíž,
blouzněním zdáš se
a nevnímáš již snění.
V objetí rozvalin,
ve květech kopretin,
v úpatích zřícenin,
černá se tvůj stín -
podoba tvá, co není
tou tváří, jako dřív
a slabé je tvé bdění.
V propadlišti vin,
v propadlišti tlení,
padáš do travin
řečí zlého klení.
Tohle nejsi ty,
ponořený ve víně,
ponořený v pivu.
Škoda, že jsi zakletý
od severu k jihu
do špinavé sklínky,
do pivního korbelu
na prahu bordelu
u odpadní jímky.
Kdo nezažil ..nepochopí ..tu strašnou bolest z přeměny člověka ...na nemyslícího..jen existujícího živočicha..když se ti topí láska ..život a všechna něha co kdysi byla ..v řece alkoholu..Krásně podáno..
Škoda že verše nemohou léčit.
18.01.2007 12:16:00 | Nút
... alkohol má pro alkáče jako jediný duši, ktará mu rozumí .... je to jejich největší přítel ... a oni nechtějí si přiznat, že je to vlastně jejich nepřítel ... záhuba a smrt ... je to kruté pro lidi v jejich ololí a bolesivé hlavně pro ně ... oni jsou opravdu nemocní ... nevyléčitelnou nemocí ... bratr se mi doslova uchlastal v roce 2000 ve 46ti letech ....
... držím pěsti aby to tak nebolelo ...
18.01.2007 08:12:00 | Marcella