Na zdi malované touhy,
dotyky pod kterými taju…
Jako náš první sníh
/až nechutně sladké klišé/
Z hrudi srdce vyrvané,
když upíráš dotyky,
krvácím…
Z hrudi srdce vyrvané,
Při každém slově nevyřčeném…
Trpíš?
Na zdi malované touhy,
vyplněné
Umírám
/krásnem/
Vymýšlím slova,
Nepopsatelné!
Bláboly dnešních dní,
zaryly se do srdcí,
nás…
Lidí tonoucích,
v citech horoucích
/buď mým prvním sněhem, praxí ďábelskou,
Buď mou duší, armádou nebeskou/
…Až nechutně sladké klišé…