Oči
Oči
Tvé oči, milá, nedovedou lhát
a mnohdy řeknou víc než slova
Miluji tě, naznačily mi mnohokrát
a tohle chci v nich číst znova a znova
Tvé rudé rtíky, ač někdy němé,
žhavím polibkem naši lásku spečetí
Miláčku můj, pak tiše zašeptají,
jak vánek, jenž v listech šelestí
A srdce tvé jak vystrašemé ptáče,
v divokém rytmu se ti rozbuší
Nezraď mě, prosím, jeho pulzy vysílají,
zatím co já tě pevně svírám v náručí
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tomu stylu se říká, veršování s láskou a kdo tomu nerozumí, tak má smůlu...
21.01.2007 00:04:00 | Verule
Máš docela zajímavý styl, člověk by málem řekl dětský, ale máš tam určitou hloubku. To musím uznat. jen si nejsem jist, jestli to považovat za pravidelný verš nebo volný, protože s jistotou to nezařadím. Na pravidelný je tam příliš rýmů a na napravidelný málo, navíc ti šíleným způsobem uhýbá rytmus a o pravidelnosti se možná nai nedá hovořit nebo jsem si ji v té rychlosti asi nevšiml. no, podívám se na tvá díla podrobněji. Žel zatím nemohu posílat hodnocení, z neznámých příčin mi nefunguje. Tak až bude...projdu se ti tu s procenty.
19.01.2007 17:00:00 | Kyle
