Miláčku

Miláčku, pověz mi

kdy jsi poprvé pocítil tu změnu

že něco je v nepořádku

že už to není jako dřív

 

Řekni mi pravdu,

už nechci, abys mi lhal

dost bylo sladkých slov

dost bylo tvých pohádek

co jsi mi do hlavy cpal

 

Neboj se, nebudu vyvádět

jen mi pověz pravdu

nic víc slyšet nechci

a prosím nech si ty fráze

že tě to mrzí

a že ti na mně pořád záleží

 

Cítím to napětí mezi námi

a to, že nemůžeš mluvit

mě utvrzuje v tom

že pravda někdy bolí

 

Ale neměj obavy

já se jen vybrečím a půjdu dál

nemá smysl, abys mi lhal

chci to slyšet, tak povídej…

 

Miláčku, pověz mi

kdy jsi zjistil

že už mě nemáš rád

tak jako dřív

že něco je jinak

a ty nevíš co s tím

 

Cítím to napětí mezi námi

tvý slova jsou tak prázdný

a úsměv s sebou odnesly slzy

 

Ale neboj, zlato,

já se z toho dostanu

teď když znám pravdu

můžu jít zas kupředu…

 

Miláčku, pověz mi

kdy jsi poprvé pocítil tu změnu

že něco je v nepořádku

že už to není jako dřív

 

Miláčku, pověz mi

kdy jsi zjistil

že už mě nemáš rád

tak jako dřív

že něco je jinak

a ty nevíš co s tím

 

Miláčku, tak řekni mi konečně pravdu

 i když způsobí bolest

musím to vědět, ať můžeme jít dál

tak na co čekáš, prosím, mluv

Miláčku, pověz mi pravdu…