Cirkus

Vlhký purpur a svododa duše,

vyznějí hluše všechny protitóny.

Zahrané do oken uzamčených nepokojů.

 

Snad už nechci slabiny své ni vidět.

Odkrývat dotčená místa po zásahu imaginárních min.

Tebou po lžičkách podávaných.

 

Na zítra napíšu si tvou rukou do diáře,

nikdy víc sebe nevydávat všanc,

pro pár bezprávných chvil štěstí, snad.

 

                 

                  *  *  *

 

Cloním si temnookou neupřímností noci, 

oslepující světlo našich propletených rukou.

Přes sebekázeň, nelze chtíč vyvolat, nikdy víc.

 

Včerejší zprávy jsou na paškálu stále,

nevěrný kolotoč malých smrtí, 

ani tisích dnešních polibků nezabije.

 

V duchu dobře promyšlené druhé šance,

mi zní stále hlučněji, nedávej mi ji.

Nebo ti zase rozšlapu srdce.

 

Z vyššího principu budeme nikdy víc, milenci.

 

Na pikosekundu vzepjala se křídla

v iluzorním poli tvých ramenou.

A s každou další vteřinou, to přestávalo mít smysl.