Chybíš mi

Anotace: Byl jsem hlupák a tak jsem ji ztratil, teď chtěl bych vrátit čas.

Chybíš mi,
věřím, že to víš.

Chybí mi tvoje vlasy,
černé, jak z pece uhly.
Chybí mi každý jejich vlas,
prosím buď se mnou zas.

Když vítr fouká Ti do nich,
já přál bych si jím být,
abych dotknout, se směl jich.

Když vlasy zahalí tvou tvář,
to černý mrak, zakryl tvoji tvář.
Ale já se ho nebojím,
protože uvidím ji zas.

Chybí mi tvoje oči,
dva hnědé kaštany v mé náruči.
Když se do nich podívám,
okamžitě roztávám.

Vidím krásu,něhu,lásku,
připadám si, jak v nejkrásnějším krasu.

Tvé oči jsou hluboké, jak tůň,
a já jsem smutný, jak ten kůň,
když bez Tebe jsem,
je mě jenom půl.

Když se na mě podíváš,
a kousek té tvé něhy mi dáš,
já přál bych si být jenom tvůj,
a ne samotný, jak v plotě kůl.

Já v tvých tůních chtěl bych utonout zas,
prosím buďme zase pár.

Chybí mi tvůj hlas,
chtěl bych ho slyšet zas.

Já chci ho slyšet opět,
vždyť slavík by z jeho krás, mohl oněmět!

Chybí mi tvé ústa,
já políbit je chci.
Spojit ta tvá s mými,
jen na krátkou chvíli.

Vzpomenout na vše,
co spolu jsme prožili.
Vždyť není to jen zlé,
já miluji Tě nadevše.

Já miluji Tě nadevše,
a tak mi strašně chybíš, mé děvče.

Chtěl bych cítit zas teplo tvé,
a být zas, jak dva ptáčkové.

Volní a spolu.
Já teď sedím naproti tvému stolu,
a tiše trpím,
když vidím, že někdo byl chytřejší
a miloval tě víc
a tak stihl Ti říct,
že Ty jsi jen to,
pro co mé srdce chce žít.

Chybíš mi, já to změnit neumím,
prosím, řekni mi, co pro Tebe udělat, smím.

Už jen hlupák a blázen jsem,
že neříkal jsem Ti stále,
jak miloval jsem Tě.

Chybí mi tvůj dotek,
vždyť to nebyl jenom skutek.
Byl to sen,
za kterého probudit jsem se musel.

A tak chci jen spát,
a o Tobě si lásko nechat zdát.
Vždyť, když Tebe jsem pozbyl,
již není pro,co žít.

Vždyť já žil jen pro Tvůj smích,
který byl čistý, jak ten sníh.
Vždyť já žil jen pro Tvůj pláč,
abych mohl říct: „Lásko, už neplač.“

„Lásko, už neplač vždyť bude líp“,
ale to už říct, jsem Ti nestich.
A teď se proklínám,
protože Ty jsi jediná,
jediná, pro kterou jsem chtěl žít.

A tak tedy tiše a ochotně,
pomalu usínám
a vzpomínám.
Vzpomínám na Tebe,
protože jen pro Tebe
chtěl jsem žít.