Léto

Anotace: Pokus o patetický, romantický sonet; inspirace Shakespearem asi naprosto očividná

Jak květy skví se světlem z rána
a léta čas v hladině se zrcadlí
tak krása tvoje je zde vpsána
a pohled tvůj co noci mé jen projasní

A vlasy s barvou žáru nebe večerního
když slunce v dáli tiché zapadá
jiskra v oku z jasu východu tisícího
na který spolu pohlédnem

A úsměv tvůj co vždy zahřeje mě
na duši mojí z lásky tebou utkané
když do náručí uchopím tě
a na ničem jiném už nesejde

Však všechno končí a i léto pohasne
život bledne a čas zahubí vše překrásné