Z oblázků na pláži
Poskládám tvé jméno,
Čas našeho setkání není stále odsouhlasen.
Kde hledat Tě mám.
Do písku vyrývám báseň,
Kterou chci pošeptat Tobě,
Jen, co se setmí.
Kde hledat Tě mám.
Chci tančit za zvuku šumění moře
A obejmout silou větru.
Kde hledat Tě mám.
Ztracená v tomto světě,
Bloudím, nevím kudy kam.
Čekám tak dlouho.
Tak sakra, kde jsi.
co bych k tomu řekl. čte se mi to dobře, ale hlavně na začátku jsem měl pocit, že čtu něco, co jsem už četl vícekrát, no a tak to trochu sráží dojem. určitě to znáš, já třeba pořád zkouším hledat nějaké nové způsoby vyjádření téhož..jestli se mi to daří, to nevím, ale to, že pořád píšu o jednom a tom samém, to můžu s jistotou odpřisáhnout. no, prostě a jednoduše..pokud to tak cítíš, tak je vlastně fuk, že to před tebou napsalo tisíc lidí. protože záleží na tom, jestli kopíruješ, nebo jestli jen ke stejnému výsledku dojdeš svou vlastní cestou.
10.04.2015 21:32:00 | CoT