Z postele

Vysoko nade mnou dřevěné hradby se klenou
střeženy párem hlídačů z plyše a plsti
Tam unikly ospalé myšlenky z mé hrsti
co teď noční oblohou k Tobě se ženou

Napřahám ruce až ke konci svého světa
tonoucí v peřinách s myslí lehce neposednou
pod schody do nebes, jimž prý vyhne se jen sketa
Tvé ruce něžně k mým se zvednou

Ale to už spím.