Čokoládově temné oči
A něžně arogantní hlas
Země se přestala točit
V tu chvíli jsem potkal Vás
Na promoklé refýži
Oba čekali
na tramvaj číslo pět
Její úsměv otočil Prahu
Čelem k Paříži
A co teprv, kdyby ke mně promluvila
pár vět
Možná jsi moje štěstí
Možná jsi jen vločka sněhová
Která když vystoupila na náměstí
Mně nastala doba ledová
obraty se mi moc líbí, ale vůbec mi to neplyne, nejvíce drhne druhá strofa, chce to uhladit a pak to bude pěkný.
30.09.2013 10:58:42 | Robin Marnolli