Ve studené závěji,
ticho obepíná můj pokoj.
Propadám beznaději
v osamělé posteli,
kde jsme dříve nesmělí
na sobě se chvěli.
Obrazy minulosti
nabíjí hity reality
a bez ohledu na stížnosti,
prázdnými pocity
krmí mě dnem i nocí,
dosti do sytosti.
Objímám polštář vedle,
stále totiž voní po tobě.
Pokaždé zavřu oči
a lžu sama sobě,
že objímám tebe,
že tohle není peklo, ale nebe.
Taky tomu nevěřím ! :) Je krásně něžná, i když je psána mužem :))
22.05.2014 13:56:36 | Aiury
Nevěřím tomu, že se nikomu ze 168 čtenářů nelíbila :)
11.05.2014 10:43:32 | SmallGeorge