Co bojím se říct

Anotace: Když po dlouhé době přijde někdo, kdo vám dá chut do snění, ale vy jste po těch mnohých fiascích už moc paranoidní.

Stojíme v objetí,
uprostřed náměstí,
kolem nás vakuum,
ticho a klid.
Jak fénix z popela,
zrodil ses z neštěstí,
chci bláznivě nemyslet
a nepřestat snít.

Svět je tak zářivý,
držíš mě v náručí,
jako by někdo mi,
z očí sňal stuhu,
Společně projdeme,
hořící obručí,
pak jen tak mě pro radost
nakreslíš duhu.

Neumím povědět,
co dotek tvůj znamená,
věř mi, že mohl bys
nitro mé svlíct
stačí jen polibek
a vím že jsem lapena -
to všechno teď cítím,
však bojím se říct.