Čarodějka

Soudí tě,právě teď,
ti co soudit neumějí,
za tvé hříchy,
jejich odpuštění,
už dopředu na tebe,
hranice čeká.

Nyní na pranýři,
právě stojíš,
do nebe hledíš?
V odpověď, doufáš,
ne,ty věříš,
že z nebe,
k tobě,
anděl sletí?
Snad,že tě tam někdo už čeká?

Ty blázne,
oheň, právě zapálili,
ti co křičí nejvíce,
k tobě vždy chodili.

Tak čaruj, zaklínej,
čiň, co o tobě tvrdí,
ty tiše stojíš.
Tvé oči v dálku hledí,
po tvé krásné tváři,
slzy pomalu ti stékají,
úsměv na ni právě září.

To jen tvé tělo umírá,
tvá duše k nebi letí,
tak krásně svobodná.
Čarodějko má,
co na zemi po tobě,
tu zůstat,
pro mě má...