Ve sklech výkladních skříní se odrážíš
a
splýváš s umělými zaprodanými figurínami,
bez života.
Voníš cukrovou vatou,
tak bezbranně a naivně,
že mám chuť ochutnat kousek z tvé...
dokonalosti.
Do rytmu tvé chůze zní déšť v moll,
pospícháš.
Snad z rozumu nebo nerozumnosti
tě zkouším chytit.
Marně?
Padáš do moře uprostřed náměstí,
kde vzlétli holubi na počest tvého smíchu.
Ty vzdálený,
ty vedle mě,
ty nikdy (ne)můj.
Pěkně se to čte. Tip
25.12.2013 14:12:47 | Firren
Zaujala cukrová vata
25.12.2013 10:44:27 | kudlankaW
Skvělé!
24.12.2013 22:59:26 | kamínek
jaké to je?:)
24.12.2013 22:03:14 | Favi
Jaké to je ochutnat kousek dokonalosti? Nevím... nějak mi to nejde =)
25.12.2013 00:46:13 | Hraběnka
svůdné :)
25.12.2013 00:48:38 | Favi
v tom případě musím víc zabojovat, abych to zjistila =)
25.12.2013 00:49:33 | Hraběnka
je něco víc inspirující, než žena vyrážející do boje?:)
25.12.2013 00:52:52 | Favi
Takže jdeš psát? =)
25.12.2013 00:54:00 | Hraběnka
ne...:) promiň...:) znáš ty filmy o tom jak si bojovník olízne svou krev a pak se teprve nasere?:D znáš ty filmy, kdy je pes zahnaný do kouta a pak začne bojovat?:) znáš ty filmy o nesmrtelné lásce která začne, až když začne umírat?:)
PS: nic si z toho nedělej, já taky ne :) ale všichni sníme o člověku do kterého se zamilujem a on tě pohladí po tváři a řekne " nikomu o tom neříkej, prosím" :)
25.12.2013 01:00:14 | Favi