Nikdy víc! (spolu i bez sebe)

Je půlnoc, na krok nevidím,
v Tvém okně se dál svítí.
Copak tam as děláš?
Nad vínem pravdu hledáš.

Já už jsem našla pravdu svou,
dnes v noci splývám s oblohou,
na okna kreslím Ti svým prstem vzpomínek,
Potůček slz, snad od deště pramínek.

O lásce, o chtíči, zlosti i smutku,
o krásných časech a nešťastném skutku.
Spolu jsme mrtví, bez sebe též,
ač říkajíc pravdu, je to jen lež.

Je to jak prokletí, duši to trhá,
na náš svět společný špatný stín vrhá.
Tak čím jsme vinni, tak co jsme provedli?
Jen bez lásky žít, kdysi jsme nesvedli.