Loučení

Zanech mě mému osudu
možná tu budu, možná nebudu
za tmavou oblohou stříbřité je nebe
a v každé hvězdě zřím kousek Tebe.

Až tedy proletím tunelem k záři
uvidím na nebi Tvůj úsměv zářit
pozdravy vřelé na šťastný let
nebude snadné svět opouštět.

Odpusť mi prosím ty moje nálady
stížené stavy a hloupé nápady
na každé vteřině, co byla kdy bez Tebe
ulpěla tíseň, těžká jak z kamene.

Tělo mě zrazuje svou vlastní chybou
mysl je tlačena podivnou silou
a lístek do nebe dávno již mám
co mě tam čeká snad bude fajn.