Noční motýl

Anotace: Jsem noční motýl, ke světlu mě to táhne, není to světlo, po čem mé srdce prahne....

Jsem noční motýl, ke světlu mě to táhne,
není to světlo, po čem mé srdce prahne.
Létám kolem anděla, bytosti z vyšších sfér,
nemohu se jej dotknout a to není fér.

Létám blízko, křídlo křídla se dotýká,
nezvyklá bolest s níž srdce se potýká.
Kapky deště jako slzy po listu stékají
a oči mé na tmu noci opět si zvykají.

Pamatuji si záři toho anděla, ten záře jas,
k němu mě to táhne, vidět jeho chci zas.
Odsouzen k osamocenému nočnímu letu,
svou bolest chci vykřičet celému světu.

Však mlčet musím, se svou bolestí být sám,
tak tiše trpím a jen na něj vzpomínám.
Na poslední let okolo andělovy tváře,
kéž spálila by mi křídla jeho záře.

Bezvládné tělo mé by k jeho nohám padlo,
mé srdce jako poupě spálené by zvadlo.
Sedím na stromě, na jeho hrubé kůře,
sedím zde sám a nemůže být již hůře.

Letím temným lesem a provokuji noční dravce,
osud si se mnou pohrává, neskončí to hladce.
Říkají mi Smrtihlav a někdo se i bojí,
já rány v srdci mám, ty se sotva zhojí.

Vím co zhojilo by ty rány docela,
jedině láskyplný dotyk mého anděla.
Avšak můj anděl je bytost z vyšších sfér,
pro mne nedotknutelný je..., to není fér.