Vše je marnost

Vyrostla kytka mezi bodláčím.
"To, nic!", řekl sis, "Do kouta ji zatlačím!".
A ta kytka, chřadla, vadla,
nekoukala do zrcadla.

Vyrostla kytka vprostřed trní,
psi na ni zuby cení, psi na ni vrní.
A ta kytka vadla smutkem, strachem,
našla zálibu v muži plachém.

Vyrostla kytka mezi Vámi,
milovat ji Vám pýcha brání.
A ta kytka už klesla v síle,
její sny byly pošetilé.

Vyrostla kytka a zavoněla na chvíli,
to pro ty, co se rozhodli být zbloudilí.
A ta kytka už nemá strach,
utrhl jsi jí, poranil se o trn a vzdychl: ACH!

TAK TO JE LÁSKA, TO JE SMRT a lidský prach...