Anotace: ...
…naříznu srdce drobnou ostrou iluzí
a na hranici nevkusu
se budu dívat jak roní sliny jeho malá ústa
pocitem svážu hranice
a velmi drzé slzy
blanám dám znamení pro oči z pavích ocasů
zářím a žhnu
spočítám zrna do klasů
převtělím prasklá lůna
nepoznám chlad
zalykajíc se tebou
hodlám si zrát
a dojdu pro krásu
bez impotence polocitů
extrémem perleti budu si počítat nejméně do pěti
i bez dvou za dvacet
a mince jazyčné na tvé hrudi
naoko obracet
miláčku z iluzí…
16.03.2014 22:13:21 Robin Marnolli
Tvé psaní zpestřuje Liter o další úhel pohledů a to je moc fajn...
16.03.2014 17:40:42 zdenka
básněnko, nádherná...hodlám si zrát...úžasná naděje...děkuji za ni...z
16.03.2014 18:05:08 básněnka
jsem moc ráda, že Tě potěšila...a o tom to psaní je...z celého srdce děkuju
16.03.2014 15:23:06 uživatel smazán
Básněnko, to je parádní kousek!
16.03.2014 10:47:10 Amonasr
Byl by svět šedivější bez iluzí... ;-))
16.03.2014 12:05:57 básněnka
byl...ale já jsem malinkej cynik realista..i když..taky bych ráda viděla občas růžově, díky za komentík:-)
16.03.2014 12:51:45 Amonasr
Myslím, že sarkasmus a iluze se přímo nevylučují - na cynika bych Tě tedy netipoval ani tu trošičku... A nakonec bůhví, jestli i cynikové nemají iluze - možná hlavně o sobě... ;-)) Podotýkám ale ještě jednou, že Tebe mezi cyniky nepočítám... :-))