Návštěvnost
Jedem slazená
Jedem slazená
Anotace: Poznáš že můžeš milovat. Miluješ a poznáš samotu.
jako kometa zahalená ledem.
Držíš mou auru plnou barev
a v rukou sklenici naplněnou vztahem ke mně.
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
závidět může i čaj slazen jarním medem.
Tvůj hlas mizí v melancholii mé touhy
s houževnatostí ovoce, jenž visí proti
přitažlivosti zemské vysoko ve větvích.
Slyším tvůj smích.
Topím se v očích tvých
jako zbloudilá vlaštovka v temných oblacích.
Vzdálenost dělí hrobovým klidem tvá slova
na tisíce nesrozumitelných písmen a zvuků.
Plamen protíná první kapka věčných dešťů...
Plamen, jenž se třepotá chladem...
Svíce, která byla zapomenuta na útesech oceánu...
Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
upouštíš na zem sklenici naplněnou medem.
Med se vylil na zem, stal se jedem.
Kam tedy před bouří schovat se půjdem?
Jdu sám.
Jako kometa...
zahalená ledem
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskJe to krásná báseň...
06.09.2007 21:55:00 | Bíša
Také mi připadá, že píšeš hezky a svým vlastním způsobem. Nic jednoduchého, musíme přemýšlet ... a to je dobře.
04.04.2007 23:17:00 | marllichy
plamen, svice, med... to se mi libii :))
28.01.2007 19:30:00 | nonick
Tvé básně jsou vesmírem inteligence, emocí, hloubky citu, snů i lidského reálu... jsi pro mě novou studnicí modrých stránek, díky ;-)
26.01.2007 21:35:00 | Levandule
s kometou mám zkušenosti,
plameny s větrem mi lásku pěly,
snad, že dobrý jsem nebyl dosti
jen vous mi zůstal ohořelý..
:o)J.C.s
dík za komentář
26.01.2007 16:21:00 | j.c.
Je to dobré...jen bych trochu ubrala na délce,vím,ono je to těžký,ale podle mě se v tom člověk trochu ztrácí... a nemůžu dát stovku,něco mi tam nesedí...možná jsou to ty dlouhé verše...já je psát neumím,to je pravda,ale i je nerada čtu,jak už jsem napsala,lehko se v nich ztratím,pokud nejsou napsány dokonale...jinak,obsahově a některá sojení slov,skvělé..
26.01.2007 15:59:00 | loveSKA