Znovustvoření Fénixe

Jako bájný Fénix,
vstala jsem z popela,
utřela karmínové slzy
a konečně vzletěla.

I přes první nejistotu
kterou v popel přeměním,
dávám se na správnou stopu
a půjdu dál už jenom s ním.

S tím, kdo četné rány vázal,
kdo křivdy staré zahladil,
kdo vodu pil a víno kázal,
mě miloval a sám snem žil.

Jak moc silný musels být,
každým dnem i hodinou,
když vedle mě jsi uměl žít,
přesto mi být rodinou.

Teď slibuji ti jenom jedno,
nenechám tě odejít!
Za činy mé buď odpovědno
srdce, jenž chce s tebou bít.

Nedopustím další ztrátu,
tohle znovu nestrpím!
Nejsem holka na plakátu,
a dávno jenom něčí stín.

Svěřuji ti vlastní duši,
tělo, srdce i svůj čas,
vím, že nám to spolu sluší
a minulost ať vezme ďas.

Budu vždy stát po tvém boku,
podporovat přání, sny,
po jeden, či po sto roků,
to pořád budem jenom my!

Děkuji ti za tvá slova,
které v duši ryté mám,
miluji tě zas a znova
a už nikomu tě nenechám!