Duhový motýlek

Anotace: Jedna výroční, muži můj...

Duhový motýlek tancuje ve vzduchu,
pláče a směje se nemajíc potuchu.
Potuchu o světě protkaném smutkem,
o světě, kde život je jen dobrým skutkem.

Na křídlech nese si vzpomínky tajemné,
na dny a hodiny společně strávené.
Na chvíle radosti, touhy a štěstí,
na doby spojené zaťatou pěstí.

Svírám ji pro tebe, svíráš ji pro mě,
věříme na nebe, v očích dva ohně.
Hoříme pro sebe plamenem věčným,
dívám se na tebe pohledem vděčným.

Děkuji za křídla, kterés mi vykreslil,
díky za zážitky, jimiž zlo vytěsnils.
Mám v tobě oporu, přítele, lásku,
někoho komu dám vlastní svět v sázku.

Našla jsem anděla s upřímným smíchem,
ochránce, partnera ve světě lichém.
Nechám tě klidně spát a o nás dvou snít,
prožít si krásný sen, kterým chci být.

Kéž bych tě teď mohla políbit na víčka
a říct, že jsem jen tvoje zlobivá holčička.
Teď mi však zbývá jen s myšlenkou usínat
a léta bez tebe bezděčně proklínat.

Jestli se ještě dnes podíváš na nebe,
vzpomeň, že rostl jsi pro mě a já pro tebe.
Motýlek pomalu s úsměvem usíná,
a sní o novém dni, který nám začíná.