Léčitelé hojnosti

Anotace: Všechno vylévá svůj tvar do polozemité reflexe těch dní kterýma jsi plul se zavřeným okem a rozdedranou tváří tvých blízkých nutkání.

 I.  

   Vtělených pražců změti rajské na bojiště války vržené. Z myšlenek dnešních staly se novinové pálky a z dálky polévky životů zpepřené.

      Projednou člověk volal by. Projednou. Hluchou duši v níž buší roznět pohádek a splín. Godzilla projednou netká síly zlým. 

     Čím pomyslíš že vina dostihne svého viníka nad stín poníka ohňů výslyšných. 

      Lektvar ještě působí když šaman ke slovům se uchýlí. Bůh žížal zlobí neslýchané puškvorce a vředy lijí nad dvorce.

Holínky z tet smrti bezděčné. Tam utíkají v mrazu děcka až půjdeš sám. Všichni se koukejte smát když přijde strýček strach.

       Úsměvem zubů růžových za žabincem se bude smát a nozdry osudu vlasků kanovce vybírat. Že vlaze pro boj životní znovu musí vát. 

        A pro boj tandemu mezi mozkem duší  slabostí mramorem  a úctou  vzpomínat na dny kdy pro něj druzí musí tát. 

 II. 

     Strasti na pastech poprasků kleriky tančí když krysař jim rozlévá v mastičkách pasti a harfistka hraje a violončelem zalévá. 

      Úplně nahá jak kozel z pohádky kráčí ji opony princip umrtvení. Kam výsledné kosmu znění pějí se pěnou pnutí blány mlhy salvatury světové. 

     Ke konečkům nestané zjevně od počátku světa již kde odpovědi metané hledali by vetu skrýš. Tam pod podmínkou prohry v životě i umění políbím tetu kletby a vejmu nebesevzetí královny Budoucnosti.  Dobroditelé hávu ctností z holou prostotou něžných skřítků se představení přírody zhostí. A nad uhrančivým předmostí jak katů černé palírny na seznam hostí nahlíží do kuplírny.

    Kde z dílny divadelní provazem dirigenta jež tónů smrti dosud postrádá aby agentova dcera v koltech stříbrných řádila ráda na hromy. 

     Vše zlato omerty provazem onyxe vyryté zná francouze jeho jež zůstal s kšticí zvanou Sen.  A jinýmy slovy liberta libertiny  prahem  pryští skořice  a štírů  tygrovaná léta.     Však zámek křehký jen pohled letmý a loď vlajková těch mírných chvil co odžil sis tu s lávou k posledním potokům žil.  A fluidum na věži pamětné jak vazalem věků plápolá. 

 III.

     Tím navěky opakem zemským objevem člověka skafandr vynalézali vivárií  oken myriád.  A daleká stvůra času ostrovanů a kapitán měl by taky rád.  Neklid jehož mezi větry nesvobodných  závládl jako jeden lid.  A ze snu vtéká člověka hlahol jež o vodě jim běží na pomoc futura kolektivu. 

   Tam spělo by se ze stínu mozku k papíru a vítr barev všech palet zapomněl by smrti úplavici. Tam jaro z dechů podává hodinky staré Hirošimy. Ty netikající kapesní zastavené v 8:15.  Stárá kdepak prince  nadějí vědoucích stále popravena pánů kostí zkřížených. Myšlenky všudybil jeden rozpřažen omýlán bez románu za stěžeň o čemkoliv klopýtá stařenka máků 

   A tepný vichr krachu entropický jak šprýmař nedochůdče vzbudit zapomíná energii zítřejší.  A spolusoučastník dneška  ve vakuum vakuum humanismu maceška. Dosud svršky soumračných postav mostů se klenou krůčků mnicha ve stoncích. Vřídla soulí se zpěněná všemi couli vykopaná  hašlerkou mysli zmalovaná jak tučná pera per perutí zvonků berušcčích. 

    IV.

   Jak kloudného slova klová by nedostal z ní než jasna čista ohyzda by zakřičel. Bezbranného nebojte se. Rajských ohňů nestřežte se neb ztichl by kolem kánon jak jalových vrstev hrom.  Neb cokoliv nezdálo se nikomu tižší než šepot velvetový  světel ropuších. Mlčících. 

    Bručení roucha stepních vlčat vystřídá pozvolná jínění než by dým katedrál stavěl hřiven monument. Tam rouchá steska temných mlynářů  stesku zásvětních  by v lesku přesky v oku tehdejší. A stále osady os přadly hrady nározů jemnějších.

   Tam stopaři jež vlahou smůlou by psali se snažiti tam venku. Jak pršeti dne třetího tužka kamery ze stroje jim pobíhá a to mlčeti pořádně  nezačali při prutech obětí. Vším čím světla výbojů vybíjela stopy zákonem neznámým stopované. Jím polknuté v bíčích váhách rukávu při  jilmech paprsků probodané.  A svitků vyzdvihlých  do dětského deště zavinutých  o němž jsi v mysli tál. Nebo ona by čím jsi byl ty. Zručnějí      prosím zručněji z kapek věčnosti zahrádku si  odvoď.    

      On sám zavolal i přes něžnou neznalost toho místa po kterém se vše uměle zapomíná a hedvábí své dlaně olesku spíná. 

 V.

   Tam kdo co o mne ví ať na křídlech průletů odpoví kde pýcha odpověděla tahle březí nicka tělesná. Věř těm téměř konstituce dokonalá po vějičce víry chyběla by řekla.  

                                         ' Chybějící díleček Vesmíru je jen pouhou cukrovou vatou

                                                     v pochvě zalkavého pláště imageny indigového varhanního deště'

             A co ještě zalkala by zášť celé ty hry jež nepostrádá logiku ?

                        Jen očí vyvrácených do tři a třicátého patra pělo by dogma školní při bačkůrkách kůrečky.

                                  Zástávka věrnosti tam samo koci až k samému za něj by vrhla se vytrvalá svoboda. na níž se otázala okázale beznaděj.     Ó pravdo ty jenom k pravdě spěj.    Tvoř nás má naděj.