Anděl

Na cestě dlouhé,
dlouhé poznáním,
letí anděl dál
a nemá směr.

Potkáš svou ztracenou lásku,
svého anděla
ten krvácí,
slzy jí kanou po tváři.

Rozbité třpytky,
krása vůkol není,
jen znavené a krásné oči,
plné něhy,
schované,
síla času skryta,
a jen malý plamínek loučí.

Proč mě andělé tak zkouší,
prošla jsem úskalími,
zvedala se z prachu i popela.
Konečně pláči.

Dívají se na sebe,
vpíjí do očí a duše,
naději hledající,
je dole až na dně,
prosím,
vezmi do dlaní naše srdce milující.

Andělé zvedají hlavu,
nic je nezastaví,
tmu střídá pestrobarevná zář,
louka plná motýlků a krás,
světlo vstoupí do duší.

Dej mi svůj kalamář.

Píši nám do dlaní slova lásky,
píši neodolatelný snář i touhu,
andělé jdou spolu dál,
jedno tělo, jedna duše jsou.

Schovej vše do úschovy,
hýčkej a chraň tu krásu,
už ji nikdy neopouštěj,
neboj se,
neobrousí ji ani zub času.
Chraň ten klíč k srdcím...
klíč zkouškou silný ..... o to víc.