Povzdech

Měla jsem ráda ty dny rozlitého slunce.
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv.

Často jsem pak snila,
že jednou snad půjdem ruku v ruce
cestou rovně vylitého černého asfaltu.

A nebo cestou křivolakou.
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží.

Ale to je vlastně jedno.

Protože kdo nikomu nic nedal,
tomu nikdo nic nedluží.